Přejít k hlavnímu obsahu
Logo Evropské komise

Maurizio

Maurizio pracuje jak tiskový referent Evropském parlamentu v Itálii. Je nevidomý. Pro evropské instituce pracuje od roku 2015.
Zeptali jsme se ho, jakou má zkušenost s výběrovým řízením a jestli se cítí být na pracovišti plně integrován.

„Lidé z týmu pro přístupnost úřadu EPSO byli skvělí, moc mi pomohli! Během výběrového řízení vše probíhalo hladce. Test jsem měl v Braillově písmu a v průběhu zkoušky mi byl k dispozici osobní asistent. Jeden z testů byl také v elektronické podobě. Pokud jde o samotný výběr na konkrétní pracovní pozici, absolvoval jsem pouze pohovor, což žádné uzpůsobení nevyžadovalo. Nemám pocit, že bych musel překonávat nějaké zvláštní překážky. Nikdy jsem se kvůli svému postižení necítil nijak znevýhodněn. Když myslíte pozitivně, pak i když narazíte na nedůvěřivé lidi nebo lidi, kteří o vašem postižení nic nevědí, můžete s nimi svou zkušenost sdílet a odstranit pomyslnou zeď, která vás dělí.“

Maurizio nyní radí lidem se zvláštními potřebami či postižením, jak se přihlásit do výběrového řízení u evropských institucí.

„Řekl bych, že se to dá určitě zvládnout – a nemusíte být ani polyglot, ani superman! Prostě to možné je. Chce to věnovat přípravě trochu času, říct si, že nemáte co ztratit, jen získat zajímavou pracovní příležitost. Také je určitě zajímavé si udělat takovou analýzu nákladů a přínosů. Jediná otravná věc je vyplnění samotné přihlášky... Ale jakmile to máte za sebou, stačí už jen investovat trochu času do přípravy - získat můžete naopak skutečně hodně! Tak se tou přihláškou nenechte v žádném případě odradit!“

 

Krystle

Krystle pracuje jako asistentka v komunikačním oddělení Evropské komise v Bruselu. Je tělesně postižená, má sníženou schopnost pohybu. V evropských institucích působí od roku 2002.
Zeptali jsme se jí, jak jí v Komisi uzpůsobili pracovní prostředí a zda má pocit, že pro ni její tělesné postižení představuje při práci v institucích překážku.

„Komise mi zajistila invalidní vozík, speciální podložku pod nohy a zdravotní židli. Dostala jsem také vyhrazené parkovací místo. Na toaletách byla kvůli mě umístěna opěrná madla. V týmu se cítím zcela integrovaná. Když máme například schůzi, kolegové za mnou sami přijdou a ptají se, jak mi mohou pomoci, jestli mě mají převézt do zasedačky. Mám radost, že mám na pracovišti takové vztahy a že se mi dostává uznání za odvedenou práci. Přitom nepotřebuji žádné úlevy, pracuji stejně jako ostatní, kromě té pohyblivosti, samozřejmě.“

Krystle také radí ostatním zájemcům se zvláštními potřebami, jak podat přihlášku do výběrového řízení u evropských institucí.

„Vždy jim doporučuji se přihlásit! Tělesné postižení tu nepředstavuje při výběrovém řízení žádnou překážku. Jde přece o znalosti. Neběží se maraton! Zkusit to může každý, bez ohledu na státní příslušnost, barvu pleti, pohlaví, tělesné postižení. Žádná překážka tohoto typu tu neexistuje... V institucích pracují všechny národnosti EU, lidé s různými životními příběhy. Odlišnost se tu bere jako výhoda. Pracovat zde může tělesně postižený Malťan nebo nevidomá Estonka - to zde nehraje vůbec žádnou roli. Multikulturní prostředí znamená, že pracujete s ostatními bez ohledu na jejich rozdílnost. Pracovní prostředí v institucích je připraveno přivítat široké spektrum zájemců. Politika rovných příležitostí zde skutečně funguje.“

Fabio

Fabio pracuje v evropských institucích od roku 2001. V současné době působí jako vedoucí oddělení ředitelství pro lidské zdroje Evropského parlamentu. V minulosti podstoupil amputaci dolní končetiny a nyní má protézu.
Zeptali jsme se ho, zda kvůli tomu žádal o nějaké speciální uzpůsobení pracovního prostředí.

„Když nemohu používat protézu, chodím o berlích. Tím pádem nemám k dispozici ruce. Žádné speciální vybavení kanceláře vlastně nepotřebuji, kromě nástrojů IT (mám ipad, ne laptop). Kvůli protéze mám bolesti zad, takže mám stůl s nastavitelnou výškou. Bylo mi vyhrazeno parkovací místo. Nebyl problém to vše získat. Stačilo zažádat. Mám potíže pouze s mobilitou. Ale jinak můžu komunikovat s lidmi a pracovat na 100 %.

Fabio radí lidem se speciálními potřebami, kteří se zajímají o pracovní uplatnění v evropských institucích.

„Nesmíme se bát se přihlásit, musíme se vzájemně podpořit a čelit novým situacím. Není ale dobré sem přijít bez rozmyslu a domnívat se, že se zaměstnavatel, tedy Parlament o vše postará. To není v silách žádné organizace na světě. Je potřeba se připravit na nové pracovní prostředí, zvlášť u lidí s postižením. Tito lidé si musí uvědomit, že je třeba zaujmout jiný, pozitivní přístup. Připravit se.“

Frederic

Frederic pracuje pro evropské instituce od roku 1998. Nyní působí na Úřadě pro infrastrukturu a logistiku v Bruselu (OIB), kde má na starost otázky bezbariérového přístupu pro osoby s omezenou schopností pohybu. Sám je nevidomý.
Zeptali jsme se ho, jakým způsobem v Komisi uzpůsobili pracovní prostředí jeho zdravotnímu postižení a jaké s tím má obecně zkušenosti.

„Mám k dispozici počítač vybavený softwarem pro syntézu řeči (JAWS) i klávesnici s Braillovým písmem. Když jsem začal v evropských institucích pracovat, konkrétně na Generálním ředitelství pro výzkum a inovace, dali mi k dispozici víc vybavení, než jsem nakonec pro práci potřeboval – moc mile mě to překvapilo. Mám na to dobré vzpomínky. Když jsem pak přešel do jiného oddělení, nebylo to úplně samozřejmé a na vybavení jsem si musel chvíli počkat. Ale trpělivost je moje silná stránka.“

Frederic nám také řekl, že jeho postižení nepředstavovalo pro práci v týmu žádnou překážku.

„Moje postižení tu není nevýhodou, spíše naopak! Taky to tak prezentuji, pozitivně. Snažím se tím ostatní nijak nezatěžovat. Taky částečně pomáhá, že si do práce beru svého vodícího psa, je to takový můj maskot.“

Konstantinos

Konstantinos už rok působí na Generálním ředitelství pro infrastrukturu a logistiku v Evropském parlamentu v Lucemburku. V roce 2006 mu diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Neobejde se bez berlí. Zeptali jsme se ho, jak mu vyhovuje jeho pracovní prostředí.

„V tomhle vstřícném prostředí (sympatičtí kolegové, bezbariérová infrastruktura) se můj zdravotní stav stabilizoval; možná se dokonce i zlepšil. Navíc projekty, které mi tady přidělili, mě inspirují a povzbuzují k větší aktivitě. Mým hlavním úkolem je zdokonalovat vybavení Evropského parlamentu, co se týče dostupnosti pro osoby se speciálními potřebami. Jsem strašně rád, že mám možnost předvést osvědčené postupy, které Evropská unie v oblasti zdravotního postižení uplatňuje.“

Johan

Johan pracuje od roku 2014 jako IT administrátor v Evropském parlamentu v Bruselu. Autismu, který mu byl diagnostikován v roce 2004, si u něho na první pohled nevšimnete. Zeptali jsme se ho, jak se mu libí v jeho týmu a zda je mu jeho zdravotní postižení v práci překážkou.

„Myslím, že jsem se dobře integroval. Považuju se za extroverta a rád se s lidmi bavím. A docela se tu i zasmějeme. Většina z mých kolegů o mém autismu myslím ani neví. V průběhu let jsem se naučil nedávat své postižení najevo. A v našem oboru není vlastně autistické chování ničím neobvyklým. Je možné, že ani neodpovídám vžité představě o autistech. Většinou si lidi myslí, že autisti jsou nespolečenští tvorové, což vůbec není pravda. Je pravda, že lidé s autismem jinak uvažují, více se například zaměřují na detaily, mají často problémy se zpracováním smyslových vjemů, ale když se cítí v pohodě a mohou se uvolnit, společnost ostatních velmi oceňují.“

Johan rovněž ostatní uchazečům se speciálními potřebami radí, aby si práci v evropských institucích vyzkoušeli.

„V Evropských institucích se vám bude líbit. Lidé se tu k postiženým chovají moc hezky. Budovy jsou tu například přizpůsobeny potřebám vozíčkářů. Samozřejmě, že u výběrové komise musíte prokázat, že dobří. Nebo i lepší, než ostatní uchazeči bez zdravotního postižení. Moje rada? Buďte ve svém oboru profíci a přijeďte to zkusit.“

Ville

Ville, který je od narození nevidomý, pracuje od roku 2013 jako právník v Evropské komisi v Bruselu. Zajímalo nás, jaký měl dojem z průběhu výběrového řízení a jak se mu práce v Evropské komisi líbí.

„Tým, který během konkurzu pomáhá lidem se speciálními potřebami, byl velmi kompetentní a dobře organizovaný. Když obdrželi mou registraci, kontaktovali mě s návrhy, jak zajistit, abych se jako nevidomý mohl účastnit prvního kola výběrového řízení za rovnocenných podmínek jako ostatní. Jejich řešení mi naprosto vyhovovala. Skvělá spolupráce s nimi pak pokračovala v průběhu celého výběrového řízení, včetně části v hodnotícím centru. Velmi příjemným překvapením pro mě bylo, že téměř všechny dokumenty již existují v digitální podobě, neboť veškerá příchozí i odchozí korespondence se zaznamenává do elektronických databází. Jelikož se musím spoléhat na čtečku obrazovky, šetří mi to spoustu času, protože nemusím skenovat tištěné dokumenty do počítače jako v předchozích zaměstnáních. Do našeho týmu jsem díky úžasnému přístupu svých kolegů a nadřízených skvěle zapadl.“

Ville také radí ostatním uchazečům se speciálními potřebami, jak se ucházet o místo v institucích EU.

„Ukažte, že vás ta práce opravdu zajímá. Pokuste se přemýšlet o svém zdravotním hendikepu z pohledu zaměstnavatele. Otázky na toto téma určitě dostanete, takže si předem promyslete, jak by se daly vaše speciální potřeby řešit na dané pracovní pozici. Buďte trpěliví. Každou přihlášku a pohovor berte jako užitečnou zkušenost, i když to třeba nevyjde. Spíše než na samotné speciální potřeby se soustřeďte na to, co jste schopni nabídnout.“